04.01.2019
Když se domluvíte s dítětem, je to malý zázrak. Teď mám tedy na mysli, že pochopíte bez slovníku japonských dialektů, co vám chce dítě sdělit. Fakt, že se s potomkem nedomluvíte až do osmnácti, a pak to vzdáte, je věc druhá.
Kamarádka se dojetím rozplakala, když s dcerou vedla první intelektuální dialog. Po výměně sofistikovaných a pečlivě rozvážených replik: “Chceš bumbí?” – “Nene, jogjík!” spatřila ve své dceři parťačku, se kterou už brzy bude sdílet takové ty ženské záležitosti.
Moje dcera se jako první větu naučila: “To chci!”, což mě mělo varovat. Vzápětí to vytunila na “to nechci!”, což především v kombinaci s podáváním jídla, způsobuje její matce stavy nervového zhroucení.
Chvíle, kdy jsem na mluvu své dcery hrdá, občas střídají okamžiky, kdy strkám hlavu do písku. Po vstupu do herničky dcera s nehranou radostí zakřičela:“Huaaaa, babička!” Bohužel, cílovkou jejího zraku v tu chvíli byla další matka kategorie 35+. Rozšlápnuté hovno nejvíc smrdí, takže jsem se situaci snažila zachránit a zasmradila jsem celou herničku.
Naivně jsem se domnívala, že když budu zkoušet studenty, dcera bude pod stolem a bude ticho. Marně jsem se dceru kroužící okolo zkoušených studentů snažila nacpat pod stůl. Do chvíle ticha Terka s roztomilým úsměvem nahlásila: “Prdím!” Což bylo celkem zbytečné hlásit. Pocítili jsme všichni. Z toho plyne pravidlo, že pracovat a nemít hlídání je doslova k prdu.
Když jsem chtěla nadchnout sousedy dialogem na téma, jak se kdo jmenuje, dcera tvrdila, že táta se jmenuje pindík. V kanceláři úřadu stála před fotkou na zdi a volala nadšeně: “To je táta!” V tom okamžiku by byl náhodný kolemjdoucí přesvědčen o nepochybném otcovství muže ze stěny, zatímco já se chápavé uřednici jala vysvětlovat, že jejího manžela opravdu neznám. Vrcholem přímo pro logopedy pak považuji větu: “Postavíme čuáka.” Což lehce zmátlo mou kamarádku, která už jako matka zkušenářka zažila mnohé. Moje dcera se dožadovala stavění sněhuláka, přičemž si výslovnost upravila na nejlépe vyhovující úroveň.
Ale co je úplně nejvíc? “Mám ráda mámu.”