Konec dobrý, všechno dobré

28.12.2017

Mé těhotenství začalo slovy: “Pane doktore, buď jsem se zbláznila, nebo jsem těhotná.” – “Tak to budete těhotná, paní magistro.”
V podstatě dodnes nechápu, jak moje blízké okolí se mnou mohlo přežít první trimestr. Usínala jsem v sedm večer, nacpaná majonézovým salátem, poté, co jsem buď brečela, křičela, nebo běhala jako Forest Gump okolo domu v domnění, že si vyplavím poslední zbytky endorfinů. Nedokázala jsem spočítat cenu studijního pobytu, převod české měny na euro byl nadlidský výkon, i když jsem před tím asi čtvrt hodiny v mobilu hledala a úspěšně našla aplikaci kalkulačka. Přežila jsem já, přežili všichni okolo.
Celé těhotenství jsem žila v přesvědčení, že je těhotný někdo jiný, jen ne já. Odmítala jsem číst mateřské weby, časopisy, mluvit o mém stavu nebo nedej bože o výběru jména pro dítě. Při vyslovení slova “těhu”, nebo “těhule” se mi kroutily prsty u nohou. Když se ke mně blížila nějaká dobrotivá sudička, už zdálky jsem volala, ať zapomene na osahávání mého břicha, že já jí na prsa taky nesahám. Všichni mají možnost si hodit do kašny minci pro štěstí, na to nepotřebují moje břicho.
Před porodem jsem na netu sjela, jak vlastně porod vypadá. Byla jsem překvapená, kolik jsem našla porodních youtuberů. Ze zvědavosti a asi i pod silnou dávkou hormonů jsem se dívala i na jakýsi alternativní porod na břehu řeky za přítomnosti celé rodiny hlavní protagonistky. Nějak jsem se nemohla ztotožnit s myšlenkou, že bych rodila na břehu Vltavy, zatímco by třeba moje máma vařila guláš pro přítomné fanoušky. Ostatně termín jsem měla v říjnu, takže by bylo asi i dost zima. Zaklapla jsem laptop se slovy mého gynekologa. “Šlo to dovnitř, půjde i ven.”
Moje devítiměsíční období skončilo velmi úspěšně a hlavně šťastně v jedné z nejdéle otevřených porodnic na světě. Jaké štěstí, že nám ji v Praze postavili.. Nebudu exhibovat popisem detailů. Vše šlo hladce a v pohodě. Nicméně stejně mi po porodu bleskla hlavou stejná myšlenka, jaká často přichází po ztrátě panenství: “Tak.. mám to za sebou a už v tom asi pokračovat nebudu. ”

© 2017 Matčiny každodenní výhry a prohry. Všechna práva vyhrazena.